Navždy

12. ledna 2007 v 11:59 |  Povídky,příběhy
Navždy
Jsou tři hodiny ráno. Prázdnota v mém pokoji, mě začala děsit víc než kdy jindy. Můj pohled padal na bílé stěny, na kterých se mihotaly stíny vytvořené z pouličních lamp, jejichž světla prosvítala mými okny. Mám strach. Vím, že zde nejsem sama. Vím, že někdo nebo něco stojí u dveří a sleduje mne pohledem. Pohledem plným lásky a pochopení. Měl v očích to, co jsem nezahlédla ani u svých nejbližších. Ti mi rozdávali jenom samé nenávistné a pohrdavé pohledy. Ale ten, co zde stál, mě měl rád, skutečně rád. Tak proč mi nahání takový strach? Proč pláču?
Pomalu se ke mně začal přibližovat, až stanul vedle mě. Dlouhé černé vlasy mu rámovaly obličej a temně modré oči ze mě nespustil. Rukou mi stíral slzy, byl studený jako led, tak chladný, ale přesto tak něžný. Přicházel každý večer, každý večer jsem ho očekávala. Nikdy jsem se neptala, odkud je, jelikož mě hřál pocit, že někomu na mně záleží, ale dnes večer to bylo vše jinak. Nějakým způsobem se mi vetřel do mé mysli a já jsem mu podléhala.
Stanula jsem na studeném okenním parapetě, on vedle mě, vznášející se ve vzduchu. Políbil mě. Já skočila. Ve tmě, která mě obklopila, začalo svítat. Byli jsme spolu navždy. Vedle sebe. Nešťastné duše...
Zdroj:Liter.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DeNdyyyS DeNdyyyS | 12. ledna 2007 v 15:23 | Reagovat

Tahla povídka mě něčim hrozně zaujala,moc se mi líbí...

2 aderka aderka | 17. února 2007 v 22:09 | Reagovat

jo je to dobry ale takhle bych skoncit nechtela

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama